Moderní-Dějiny.cz

Kudy také vedly cesty do Jáchymova

Publikováno: 27.2.2014, Aktualizováno: 23.3.2014 07:33

Dramatické osudy diplomata ing. dr. Václava Palečka, předsedy Světové rady bojující mládeže za války v Londýně, po osvobození mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra pro záležitosti Německa, který byl komunisty v dubnu 1949 zatčen, odsouzen ve vykonstruovaném procesu a následně prošel několika věznicemi a lágry.

Kudy také vedly cesty do Jáchymova

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Pocházím z Plzně. Otec byl slévačem ve Škodovce. Studoval jsem na reálce, pak průmyslovce. Přivydělával jsem si, kde se dalo. Po maturitě roku 1925 jsem se v Praze zapsal na Vysokou školu technickou. A hned v počátku jsem začal pracovat ve fakultním spolku. Byl jsem zvolen jako národní socialista do Ústředního svazu čs. studentstva. Po nějakém čase jsem se stal předsedou jeho zahraničního odboru. Bylo mi tehdy 21 let. Stal jsem se také místopředsedou Mezinárodní studentské konfederace. Po absolvování pražské techniky jsem se zapsal na Vysoké škole obchodní v Praze. - Jak jsem se tehdy živil? - Lotyšský konzulát v Praze měl zájem na uznání Lotyšska ze strany Jugoslávie. Já jsem tehdy už dobře ovládal srbochorvatštinu. Pracoval jsem tedy na konzuláte na zprávách, které se vysílaly do Jugoslávie. Vyhovovalo mi to, pracoval jsem jen odpoledne, jako studentovi mi to stačilo… Když se vytvořila při Svazu čs. průmyslu jihoslovanská hospodářská komora, účastnil jsem se konkursu na místo vedoucího tajemníka. Dostal jsem ho. Zároveň jsem pracoval také v Pražské obchodní komoře jako zástupce sekretáře…
Pak přišel březen 1939. Do odboje jsem se zapojil vlastně už několik hodin před okupací. - Přítel ing. Jílek, který byl šéfem dálkových spojů v Praze, mi před půlnocí na 15. březen sdělil, že právě mluvil Hácha s Beranem o tom, že bude provedena okupace. A tak jsem celý zbytek noci varoval známé, o nichž se dalo předpokládat, že se po nich půjde. 15. března večer ke mně přišel na pohled nepatrný civil s uvedením, že ho posílá Jožka David, tehdejší předseda branného výboru parlamentu. Tento chlapík v buřince byl plukovník Vedral, alias generál Sázavský, později dukelský hrdina. S ním jsem začal spolupracovat. V Pražské obchodní komoře jsem měl totiž jedinečnou možnost "dělat" z vojáků obchodní zástupce, a tak je dostávat za hranice do armády. Tohle se dařilo až do října 1939. Tak se ustavila organizace ilegálních přechodů našich lidí do zahraničí přes Jugoslávii. A sám jsem také přes Jugoslávii na podzim 1939 uprchl před zatčením…
V lednu 1940 jsem s falešným pasem přeplul ze Splitu do Marseile, kde jsem se hned hlásil do naší zahraniční armády. Zpočátku jsem sloužil v posádce v jižní Francii jako stájník u koní, pak jako instruktor pro řízení vozidel… Po přesunu do Anglie jsem se setkal s našimi studenty z Ústředních spolků a společně jsme obnovili Ústřední svaz čs. studentstva v zahraničí. Vzali jsme si za úkol upozornit cizinu na protifašistický boj našich studentů a podařilo se nám dosáhnout uznání 17. listopadu jako Mezinárodního dne studentstva. Byla to skutečně jedinečná propagační činnost pro ČSR v rámci boje proti nacistické okupaci. 17. listopad se tak stal už za války symbolem boje mladých příslušníků spojeneckých armád proti nacismu a fašismu. V Londýně jsem byl v roce 1941 zvolen také předsedou Světové rady bojující mládeže. Jaksi z této funkce jsem byl pozván do Spojených států. V USA jsem především přednášel na univerzitách. Po návratu do Londýna v roce 1944 jsem působil na ministerstvu zahraničí naší vlády v emigraci, kam jsem byl z armády původně uvolněn s úkolem připravit novou měnu pro osvobozené Československo. Zároveň jsem pracoval ve spojenecké radě, která chystala kapitulační podmínky Německu.
Po návratu do osvobozené vlasti jsem byl jmenován mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem pro záležitosti Německa. V prosinci 1945 se vláda usnesla vyslat mne do Berlína ke Spojenecké kontrolní radě ve funkci náčelníka čs. vojenské mise. Byl to historický okamžik, kdy jsme v Berlíně u sídla naší mise vztyčovali začátkem roku 1946 naši státní vlajku. Ta mise je na stejném místě do dneška, i když mne v Ruzyni v roce 1949 mlátili za to, že prý jsem do amerického sektoru lezl pro ulehčení špionáže. Skutečností ale bylo, že do americké zóny směřovalo 75 procent odsunu Němců z ČSR a že tam byla převážná část našich reparačních pohledávek. Na odsun Němců od nás byly různé názory. Bylo nebezpečí, že se odsun odloží. Americký generál Mickelson, pověřený prováděním odsunu Němců z ČSR, uváděl pro to důvody. Byly sociální problémy, rozbitá města, odsun směřoval na venkov, ten byl brzy přelidněn. Ale generál L. Clay, velitel americké zóny rozhodl pokračovat v odsunu až do konce. Za mé působnosti v Berlíně se uskutečnily miliardové reparace ve prospěch našeho národního hospodářství a byly získány značné dolarové půjčky. Když jsem se v roce 1947 vrátil z Berlína do Prahy, řekl mi Jan Masaryk, že jsem svěřené úkoly v Německu provedl skvěle a že jsem si "získal ostruhy". Tentýž názor sdílel i dr. Beneš a dr. Clementis. Po mně šel do Berlína gen. Dastych a já nastoupil zpět na ministerstvo zahraničních věcí...
25. února 1948 se konala v Černínu schůze akčního výboru ministerstva. V ní bylo vyhlášeno, že gen. Ingr - tehdy vyslanec v Holandsku - a já jsme vyakčněni. Přišel ke mně Clementis a Hajdu a říkali, že je to přece nesmysl, že se to musí spravit a vysvětlit. Tentýž den jsem se setkal s Václavem Noskem a ten mi řekl, že akčním výborům dal plnou moc, kterou nemůže odvolat, že se však moje věc vysvětlí a žádal mne o strpení - a já jsem tedy čekal, až se to vysvětlí...
Byl jsem vyakčněn jako nepřítel lidu, zakázali mi přístup do státních úřadů. Dal jsem se tedy znovu na vědu a dokončil jsem disertaci a zároveň habilitaci na Vysoké škole ekonomické. Zároveň jsem bezvýsledně sháněl jakékoliv zaměstnání. Nechtěli mne nikde přijmout, ani jako dělníka, s odůvodněním, že bych pobuřoval. V dubnu 1949 jsem měl obhajovat habilitaci, ale namísto toho jsem byl zatčen...
Za čtyři měsíce mne pustili od soudu pro nedostatek důkazů, ale než jsem si mohl opatřit zaměstnání, zatkli mne 8. listopadu znovu v souvislosti s M. Horákovou. Pět dní mne v Ruzyni vyšetřovala jedna skupina. Nakonec mi řekli, že půjdu domů. Pár minut na to mne ale předvedli před zvláštní komisi. Byli to tři muži - beriovci. Hned v úvodu mi začali spílat a s posměchem mi sdělili": S tou vaší "Gorákovou" máte takové zločiny, že jediný trest pro vás je šibenice. Když mne od berijovců odváděl český vyšetřovatel, pošeptal mi: Dostáváte se do rukou jiné skupiny, nevím, zda to vydržíte...
Vyšetřování se točilo kolem tří věcí: Jugoslávie, Clementise a Horákové… V roce 1965 jsem si po prohlédnutí přečetl mimo jiné i toto v mých soudních spisech: "…akce Střed i zatčení bez jakéhokoliv návrhu na zatčení. Vyšetřovací pracovníci, kteří Palečka vyslýchali, byli svými představenými instruováni, aby byl veden k přiznání k trestné činnosti. Při vyšetřování se Palečka nepodařilo zpracovat natolik, aby mohl být postaven před soud v procesu Horákové a spol., i když byl zatčen pro trestnou činnost právě v této skupině…"
Jak se uskutečňovalo ono "vedení k přiznání?" - Bili mne jen čtyři měsíce, pak už jen strašili, vyhrožovali vším možným i Sibiří a dávali do korekce, to je do temnice. Nakonec jsem byl souzen - v dubnu 1951 - podle zákona na ochranu republiky z roku 1925. Měl jsem tajný proces, ani manželku tam nepustili. Proces se konal 13. dubna 1951 na Pankráci, soud zasedal o 13. hodině v místnosti číslo 13, odsouzen jsem byl na 13 let a bylo to ve 13. roce mého manželství. Slibovaná oprátka na mne nevyšla a od té doby věřím na třináctku jako na šťastné číslo. V paměti mi nejvíc utkvěla soudkyně z lidu Blechová. Na můj argument, že nic není pravda, že všechny ty nesmysly jsou ze mne vytlučené, řekla: A prosím vás, proč si stěžujete na bití, vždyť naši to museli za nacistů také vydržet. Rozsudek jsem nepřijal, odvolal jsem se, ale to nebylo nic platné. Ještě v dubnu téhož roku jsem putoval na Jáchymovsko a tam jsem zůstal až do roku 1957…
Prošel jsem několik táborů - Svatopluk, Dvanáctka, Prokop, Céčko, Vikmanov, přes tři roky jsem byl v takzvaném "Elku", to byl tábor likvidační; vozila se tam uranová ruda ze všech šachet v republice, tam se drtila a mlela, byli jsme v neustálém styku s radiací, ubytovací barák stál hned vedle tohoto pracoviště. I zde jsem měl stále na čele neviditelné znamení podvratného živlu. Ale ve skutečnosti jsem se snažil spoluvězně nabádat k rozvaze a varoval je před následky nepředložených činů. Uvedu jeden příklad. - Měl jsem teplotu, ležel jsem na marodce. Najednou přišli mí spoluvězňové a sdělovali, že do tábora přivezli toho Hajdu, komunistu. Chtěli ho zbít za to, že v OSN tvrdil, že u nás nejsou pracovní tábory vězňů. - Ono se to někde dělalo, to bití vězňů vězni, a někteří dozorci to zřejmě podporovali. - Za chvíli ale přišli zas. Zmydlíme ho, ty ho musíš znát, ukážeš nám ho. Šel jsem tedy ven a rozhodl jsem se, že ho zapřu, než se vězni uklidní. Za mnou zástup. Postavím se k latríně a najednou vidím Hajdu vedle mne. Co teď? Hajdu se otočí: Václave, to jsem rád, že tě tu vidím, hrne se ke mně. Z počátku jsem to chtěl zahrát: Prosím tě, člověče, já tě vůbec neznám. - Já jsem Hajdu. - Já znám Hajdu, ale ty to nejsi. - Václave, ty mne zapíráš, já jsem Hajdu… - Dál už to nešlo. Řekl jsem: Tak, kluci, dost. Je to Hajdu, ale vysvětlíme si to, žádné rvačky. Poslechli, nakonec ho snad všichni měli skutečně rádi a v táboře "L" mu - komunistovi - značně pomáhali i kněží...
Odporným cynismem bylo, že četní naši odbojoví pracovníci a bývalí zahraniční vojáci byli na Jáchymovsku v pracovních táborech společně s bývalými nacisty, které odsoudily naše soudy po roce 1945. Tyto lidi používali velitelé táborů cílevědomě pro ponižování a hanobení vězňů Státního soudu. Vězňové Státního soudu byli zařazováni na obtížnější pracoviště, zatímco bývalí nacisté byli veliteli našich pracovních čet a používali všech výhod. Vyslechl jsem jednou, jak se tito bývalí nacisté domlouvali na mé fyzické likvidaci. V pracovním táboře "L" spal vedle mne na sousedním kavalci jeden z předních nacistů dr. A. Adler, jehož jméno jsme v Londýně uváděli do seznamu válečných zločinců. Všichni bývalí nacisté z uvedeného tábora byli v roce 1953 odsunuti do NSR, zatímco my, většinou nezákonně odsouzení, jsme zůstali v žalářích ještě celá další léta.
Pro některé bachaře byla dobrá každá příležitost v uplatnění vlastního sadismu a zvrhlosti. Tak třeba při úmrtí Stalina v roce 1953 jsem byl předveden před sbor SNB všech hodností a po celé hodiny vyslýchán, co soudím o Stalinovi. Chtěli ode mne písemné prohlášení, že to byl nejgeniálnější člověk všech dob. Říkal jsem, že konečný soud může zpravidla dát teprve historie. To se tomu koncilu nelíbilo a za trest jsem byl na týden vsazen do psí boudy - uváděl mne do ní bývalý nacista…
Zvůle, bezpráví a ponižování nemělo konce ani po propuštění v roce 1957. V roce 1959 jsem byl odmítnut, když jsem žádal o zaměstnání šoféra. Důvod? - Moje politická minulost. A tak by se dalo pokračovat…
Závěrem bych chtěl stručně uvést toto. Podle soudních spisů z roku 1949 byli vyšetřující pracovníci svými nadřízenými instruováni, aby mne dovedli k přiznání trestné činnosti, což se podle spisu nepodařilo. Přesto podle téhož spisu byla k soudu v roce 1951 dána instrukce StB, že je na mne nutno dívat se jako na člověka, který je našemu státu krajně nepřátelský a kterého je nutno za jeho zločiny přísně potrestat. - Soudní spis ze 17. 12. 1965 charakterizuje mé dřívější odsouzení jako "zřejmě účelové".                                                 

Podle vyprávění ing. dr. Václava Palečka zpracovali V. Straka a J. Čapek

SVĚT V OBRAZECH č. 21, 28. května 1968
KUDY TAKÉ VEDLY CESTY DO JÁCHYMOVA

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

21.2.

Film: Obvinění mimo hru

Bývalý československý reprezentant v hokeji, mistr světa z roku 1949, Augustin Bubník v  rozhovoru vzpomíná na...
27.2.

Josefa Slánská - V Ruzyni

Úryvek z knihy Josefy Slánské Zpráva o mém muži, ve které manželka generálního tajemníka KSČ, v politickém pro...
26.2.

Jeden z nich... rozhovor s obávaným vyšetřovatelem 50. let (1968)

Záznam rozhovoru s velitelem pankrácké věznice v letech 1949-1950 Václavem Peškem. Podle celé řady svědeckých ...
12.10.

Táborová soustava na Ostravsku a poválečná perzekuce německého obyvatelstva - prezentace

Prezentace vychází z autorovy studie, která shrnuje základní poznatky k poválečné perzekuci německého obyvatel...
30.8.

Památník Vojna Lešetice - Muzeum obětí komunismu

"Historie vězeňského lágru Vojna nebyla dlouhá, avšak povědomí o existenci tohoto zařízení a jemu podobných mu...
21.8.

Táborová soustava na Ostravsku a poválečná perzekuce německého obyvatelstva

Studie shrnuje základní poznatky k poválečné perzekuci německého obyvatelstva Ostravy a okolí, od divokých "ak...
5.4.

Trestanecké pracovní tábory v Československu - pracovní listy pro žáky

Tento materiál nabízí učitelům základních a středních škol několik námětů k výuce tématu trestaneckých pracovn...
28.2.

Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech 1949–1961

Pro totalitní komunistický režim v jeho počáteční fázi se existence trestaneckých pracovních táborů stala jedn...
23.2.

Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech 1949-1961 - prezentace

Výuková prezentace vychází ze stejnojmenné studie Tomáše Bursíka, rekapituluje vznik, existenci i zánik tresta...
23.2.

Lágrová poezie Jana Zahradníčka z let 1951-1960

Tento pracovní list je zaměřen na práci s lágrovou poezií katolického básníka Jana Zahradníčka. Práce je zaměř...
16.2.

List nenapsaný - lágrová poezie 50. let 20. století

Tento materiál nabízí učitelům dějepisu a literatury na základních a středních školách výbor textů českých bás...
8.11.

JÁCHYMOV - pracovní list k cyklu Abeceda komunistických zločinů

Pracovní list pro učitele je součástí sady 26 metodických materiálů, které lze využít jako jako navazující akt...
3.1.

Jáchymov - Abeceda komunistických zločinů

V jáchymovských uranových dolech začala používat otrockou práci válečných zajatců již německá okupační správa....
4.11.

Trestanecké pracovní tábory na Hornoslavkovsku

Oblast Horního Slavkova byla třetím významným místem těžby uranu na území Československa po druhé světové válc...
1.11.

Trestanecké pracovní tábory v ČSR prostřednictvím románu Karla Pecky

Výkladová prezentace se věnuje historii trestaneckých táborů v komunistickém Československu. Vychází z díla če...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 8.10.2019 01:17 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

"Kdo si dnes vzpomene na Armény?"

Aktualizováno: 8.10.2019 01:17 | Rubrika: Počátek století a první světová válka, Napříč stoletím
"Kdo si dnes vzpomene na Armény?"

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na historii genocidy Arménů za první světové války. Název vychází z dochovaného textu projevu Adolfa Hitlera v Obersalzberg...

_Aktuality

Ocenění vítězů XI. ročníku mezinárodní dějepisné soutěže EUSTORY

Aktualizováno: 15.10.2019 14:42 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Ocenění vítězů XI. ročníku mezinárodní dějepisné soutěže EUSTORY

V Centru PANT v Ostravě proběhlo v pátek 11. 10. 2019 slavnostní vyhlášení cen XI. ročníku EUSTORY. Ceny předal herec Ondřej Malý, režisérka Marta Nováková a předseda spolku PANT Petr Pánek. Za Ostravskou univerzitu promluvila Nin...

_Dějiny v médiích

Festival svobody Na školách

Aktualizováno: 7.10.2019 20:13 | Rubrika: Česko
Festival svobody Na školách

Projekt několika neziskových organizací působících na poli vzdělávání, které na jednom místě středním školám nabízejí soubor aktivit a materiálů připomínajících 30. výročí sametové revoluce. Tento soubor má studentům představit ne...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT