Jeho oči to uměly vidět. Výtvarný deník Vladimíra Fuky svědčí o hrozivé atmosféře roku 1952
Výtvarníkovi Vladimíru Fukovi bylo v roce 1952 šestadvacet let. Měl to však v hlavě srovnané již velmi dobře. Žádné modrokošilácké juchání, žádná ideologická zaslepenost, žádný krutý idealismus. Stýkal se v přísném soukromí s okruhem spřízněných duší: s Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem, Janem Rychlíkem, Janem Hančem, Emanuelem Fryntou.
Na sevření společenským nečasem reagovali výše uvedení tvůrci – zřejmě pod určujícím vlivem Jiřího Koláře - často deníkovými záznamy, vedenými bez nejmenší publikační naděje. Fukovým vyjadřovacím jazykem byla vesměs černobílá kresba, výstřižky z dobového tisku a lapidární komentáře. Tak vznikl Deník 1952...
Celý článek čtěte zde...