Moderní-Dějiny.cz

Jak jsme obstáli po listopadu 1989? Známé osobnosti se ohlíží za uplynulým čtvrtstoletím

Publikováno: 25.12.2014, Aktualizováno: 25.12.2014 19:44
Rubrika(y): Rozhovory

Každý z respondentů Michala Šimka se ve větší či menší míře podílel na dění, které předcházelo či následovalo památné události v listopadu 1989. Hodnocení uplynulých pětadvaceti let nebývá vždy jednoznačné. Mezi lidmi se lze dokonce setkat s názory, že za minulého režimu se žilo lépe...

Jak jsme obstáli po listopadu 1989? Známé osobnosti se ohlíží za uplynulým čtvrtstoletím

Vybraným osobnostem jsme položili následující tři otázky:

1. Nakolik se splnila Vaše očekávání, která jste spojoval(a) s pádem minulého režimu?
2. Co se podle Vás podařilo?
3. Co se naopak nepodařilo?

Tomáš Ježek (1940), v letech 1986-1989 vědecký pracovník v Prognostickém ústavu ČSAV, po r. 1989 ministr vlády ČR a předseda Fondu národního majetku, v současnosti docent na katedře institucionální ekonomie VŠE Praha.
1. Všechna očekávání a doufání se mi splnila. Dlouho předtím, než režim skutečně padnul, jsem byl přesvědčen, že ten den určitě přijde. Nebylo totiž možné potkat žádného komunistu, který by režim hájil i v soukromém rozhovoru. Bylo tudíž jasné, že režim, který není skoro nikdo ochoten bránit, musí velmi brzy padnout. 
2. Odpovídám z mé osobní perspektivy. Podařilo se mi spolu s mými spolupracovníky zahájit a úspěšně dokončit malou privatizaci a prosadit proces restitucí. Vymyslel jsem a prosadil zákon, který určil 6,1 mld Kč z výnosů privatizace na ozdravení ovzduší. Vymyslel jsem a prosadil Nadační investiční fond, který napomohl vzniku a fungování neziskového sektoru. Podařilo se mi za pomoci zahraničních kolegů sepsat návrh zákona o vzniku Komise pro cenné papíry a spolu s mnoha spolupracovníky privatizovat a přivést k prosperitě mnoho velkých českých podniků - za všechny jmenuji Škodu Mladá Boleslav. Připomínám ropovod Ingolstadt-Kralupy, kde jsem vyjednával záruky Fondu národního majetku poskytnuté Bavorsku -  zbavil nás jednostranné závislosti na dodávkých ropy z Ruska. Přispěl jsem ke vzniku naší ústavy, která se sepisovala během podzimu roku 1992. Po rozpadu Československa jsem osamoceně  bojoval za to, aby byly slovenským účastníkům kupónové privatizace vydány akcie českých společností. Není těžké domyslet důsledky, kdyby nově vzniklý český stát zahájil svou existenci znárodněním majetku cizinců.        
3. Kladu si za vinu že jsem dost důrazně neprotestoval a dost hlasitě neřval proti finálnímu znění zákona o investičních společnostech a investičních fondech, který vznikal na federálním ministerstvu financí, nikoli na "mém" ministerstvu. Tento zákon legalizoval tunelování. Bylo porušeno kanonické pravidlo, že majetek správce musí být přísně oddělen od spravovaného majetku.  

Roman Joch (1971), po roce 1989 přišel do Prahy studovat medicínu, od r. 2003 je ředitelem Občanského institutu, učitel politické filosofie a politické ideologie na VŠE Praha a na soukromé škole CEVRO Institut v Praze.
1. Čekal jsem návrat svobodné společnosti a ten nastal. Nyní mají občané svůj osud ve svých rukou. Za to, zda si ho zkazíme či nikoli, si můžeme už jen sami. V listopadu 1989 jsem však nečekal vzkříšení nacionalismu a rozpad československého státu.
2. Založit institucionální základy svobodné společnosti. Obnovit soukromé vlastnictví. Privatizovat a restituovat ukradený majetek. Ustavit pluralitní demokratický systém vícero stran. Mít možnost svobodně cestovat do zahraničí. Těšit se svobodě slova, tisku a projevu, jako i náboženské svobodě. Stát se členem NATO a EU. Uchovat kvalitu českého piva. Nepodlehnout nějaké nové šílené ideologii. Mít poprvé v našich dějinách dobré a slušné vztahy se všemi sousedními zeměmi.
3. Udržet a zachovat Československo. Zakázat KSČM. Obnovit víru našich předků. Mít stabilnější manželské rodiny. Mít více dětí. Nepodlehnout cynismu tak rychle a brzo. Udržet či dosáhnout vyšší vzdělávací standardy.

Dana Němcová (1934), psycholožka, signatářka a mluvčí Charty 77, spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dvakrát vězněna, v letech 1990-1992 poslankyní Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, poté vedla správní radu Výboru dobré vůle Olgy Havlové a pracovala v Poradně pro uprchlíky.
1. Změna režimu v roce 1989 byla nečekaná. Očekávání nebyla konkrétní, jenom to, co jsme chtěli dělat – svoboda, demokracie, lidská práva, krásné věci a vztahy, prostě uvolnění atmosféry. Společnost se otevřela a měla zájem vytvářet něco nového. Zbavit se přetvářky, lži a konečně něco třeba i tvořit, k něčemu se upínat. Změnou politického systému jsme docílili prostoru pro svobodu, lidská práva i pro fungování občanské společnosti. Potud jsem byla spokojena. Maximálně jsem byla spokojena, když jsem mohla být ve Federálním shromáždění při hlasování, které zrušilo vedoucí úlohu strany.
2. Myslím, že se nám podařilo položit základy pro další vývoj svobodné společnosti. Vytvořila se různá občanská sdružení, zvýšil se cit pro občanskou zodpovědnost a spolupráci. Vytvořily se strany, které založily základ politické plurality. Změnil se stav občanského právního vědomí i zákony.
3. Myslím si, že se nám ani po pětadvaceti letech nepodařilo zbavit se toho, co v nás zůstalo z komunistického režimu. Totiž jeho marxistické základny – nejdřív musí být vybudovaná ekonomická základna a pak přijde třešnička na dortu. V současnosti nám chybí pro náš stát vůdčí idea. Obáváme vyhlásit sankce proti Rusku, abychom nebyli škodní. Přitom tyto sankce mají sloužit k ochraně něčeho mnohem podstatnějšího. Nepodařilo se nám zacházet se svobodou, které se nám dostalo dost odpovědně. Ale nedá se to generalizovat. Hodně přicházím mezi mladé lidi, mezi studenty na gymnáziích a vidím, že to jsou ostrovy pozitivní deviace, kdy mladí se zajímají, rozlišují, čtou, studují. Takže doufám, že se občanská scéna postupně zkultivuje a že to bude v Čechách lepší. Chybí nám právní jistota. Příliš mnoho toho očekáváme od státu. Třeba i obyčejnou lidskou slušnost chceme dosáhnout prostřednictvím  zákona. Měli bychom se soustředit na to podstatné. Což je budování sebevědomé občanské společnosti.   

Jan Urban (1951), signatář Charty 77, v listopadu 1989 spoluzakladatel, lídr a mluvčí Občanského fóra, historik a publicista – mimo jiné reportér z průběhu bojů v Bosně a Hercegovině, v současnosti přednáší na University of New York v Praze.
1. Nikdy jsem nevěřil, že se konce komunistického režimu dožiji. Neměl jsem díky tomu žádné iluze, nebo jenom malé. A už desátého prosince 1989 jsem proto veřejně sdělil, že sice pomohu komunisty porazit ve volbách, ale od toho dne už nechci mít s politikou nic společného. Ono už v té době bylo vidět, že ta změna nemá koncepci a dostatek étosu, který by Československo mohl nasměrovat ke klidu a skutečné demokracii, respektující pravdu a prosazující důstojnost. A že při tom běhu na dlouhou trať bude prospěšnější mít aspoň někoho, kdo si uchová nezávislost, a nepropadne české náchylnosti k vytváření model.
2. Vybojovat šanci na samostatný rozvoj. Poprvé v národní historii nemáme nikoho, na koho bychom se mohli vymlouvat. Je to jen naše zodpovědnost. Za všechno dobré i špatné si můžeme jenom my sami. Ale jestli se to povede, ještě nevíme. A my teď máme historickou šanci dokázat jednou provždy, kdo jsme. Je nádherné být o toho, když se rozhoduje o charakteru národa. Ono to ještě může dopadnout hodně špatně - ale taky dobře - a záleží to jenom na nás.
3. Pochopit a ctít cenu svobody a cenu svobodné země. Rozdělení Československa byla nesmyslná chyba, za kterou jednou hodně zaplatíme. Češi jako politický národ mají najednou poprvé v historii etnicky čistý stát pro sebe a s prominutím zatím je to spíše hanbinec. Nepodařilo se postavit jasný národní program a priority. Nepodařilo se ani otevřít diskuzi o historických lžích a mýtech - tady mám na mysli třeba úlohu Edvarda Beneše, Mnichov, odsun, komunistickou diktaturu a zločiny, anebo "osvobození" Rudou armádou v roce 1945.  Nepodařila se ekonomická transformace, která jen zkopírovala model poválečného vydrancování pohraničí do rukou komunistických loajalistů. Klaus si zajistil dvacet let podpory stovkami miliard, které se v privatizaci "ztratily" k jeho loajalistům bez minulosti.

Václav Vacek (1946), před r. 1989 se podílel se na vydávání církevního samizdatu, člen sboru poradců kardinála Františka Tomáška, od roku 1990 římskokatolický kněz v Letohradě.
1. Chybí ochota k budování rodiny společnosti a demokracie. Neumíme si vybrat státníky a hospodáře, nevolíme podle charakteru. Božstvem společnosti je blahobyt a zábava. Církev ztratila sympatie, které získala za minulého režimu tím, že jsme se začali příliš zajímat o sebe.
2. Máme svobodu slova, shromažďování. Zlepšilo zdravotnictví a životní prostředí. Naše děti mohou studovat po celém světě. Církev má svobodu jako snad nikdy. Vychází množství náboženských knih, internet, televize a rozhlas umožňují vyučovat Moudrost Boží. Charismatické konference, Manželská setkání, Akademické týdny a další podobné akce mají volné pole k působení. Charita, Adra, Člověk v tísni, slouží. Mnoho kostelů a far je opravených.
3. Smýšlení a život nelze změnit bez rozpoznání příčin tragedií 20. století. Panovníky, kteří rozpoutali I. světovou válku, jsme nezařadili mezi válečné zločince. Naši předkové se po I. válce nekáli, nezabránili ještě větší hrůze II. války. Do kostela chodilo a modlilo se víc lidí než dnes, ale neřídili se podle Pána Ježíše. Dodneška jsme nepojmenovali teologické příčiny komunismu. Komunisté nám osekali „náboženský život“ až na dřeň. Po „listopadu“ jsme se ale vrátili k mnoha nepodstatným věcem, k poutím, velkým slavnostem, odpustkům a ostatkům svatých. Malé církve tyto věci nemají a nevymírají jako my. Bůh nás posílá k lidem. Bez porozumění Písmu s Ním ale nejsme schopni spolupracovat.

Jaroslav Hutka (1947), český folkový hudebník, skladatel a písničkář, kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku.
1. Dnes bych řekl, že ta očekávání byla tak velká, tedy nekonkrétní, že už ani nevím, jak bych je dnes formuloval. Vypadalo to na šťastný konec dějin a to jsem si v tu chvíli přál a tomu jsem fandil, jako nakonec všichni. Byla to radost po nekonečném období šedi a strachu. Důležité slovo byla svoboda, ale byl to spíš nádherný pocit, než jasné uvědomnění si toho, oč vlastně jde. Možná jediné skutečné zklamání je, že ta nádherná euforie nevydržela napořád.
2. Jsme v Evropské Unii a jsme v NATO, všechna evropská města a krajiny jsou naše, můžem v Evropě kamkoliv cestovat a kamkoliv se přestěhovat. Česká země a města jsou pohlednější, krajina a voda čistější, mladí mají možnost studovat kdekoliv po Evropě a je tu svoboda slova. Že o tu svobodu není takový zájem, jak se čekalo, je asi ještě jiný problém.
3. Je tu samozřejmě nezaplacený dluh v tom smyslu, že byl zákonem vyhlášen zločinný režim, který tu vládnul 40 let, ale nebyli nalezeni zločinci. Dnešní politická hlediska a prohlášení jsou nejasná a jakoby i čtvrt století po převratu se zdají mít jakousi souvislost z minulý režimem. Zprivatizování státního majetku bylo divoké a temné, takže ono první rozdání karet bylo neférové. Stát a města mají příliš mnoho jaksi volných peněz, na které se přisává příliš mnoho parazitů. Důsledkem toho je, že politické strany propadly, komunisti zůstali silní a úspěch mají hnutí bez závazných programových ideí. Kulturu uchopila komerce, veřejnoprávní media neplní svou roli a široké publikum zhlouplo.

Vyšlo v Perspektivách č. 22/2014 (příloha Katolického týdeníku) č. 45. 4.-10. listopadu 2014 (s výjimkou odpovědí od  Jaroslava Hutky).

 

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Antonín Novotný - komunistický politik a prezident

Aktualizováno: 9.5.2019 12:17 | Rubrika: Šedesátá léta 20. století, Československo v letech 1948-1968
Antonín Novotný -  komunistický politik a prezident

Prezentace přináší základní údaje o osobnosti československého komunistického politika a prezidenta Antonína Novotného, za jehož vedení se na přelomu 50. a 60. let 20. století musel režim potýkat s neustále se zhoršující hospodářs...

_Aktuality

Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Aktualizováno: 11.6.2019 15:10 | Rubrika: Vzdělávání
Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Institut terezínské iniciativy vás zve do Brna na mezinárodní letní školu pro pedagogy Výchova k respektu a toleranci. Role příběhů ve výuce, kterou pořádá Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Anne Frank House v Amsterda...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT