Moderní-Dějiny.cz

Ivan Olbracht: Proč nejsou komunisty

Publikováno: 3.7.2013, Aktualizováno: 7.7.2013 10:13

Podobně, jako zareagoval redakční kolega z Rudého práva Josef Hora, zvedl pomyslnou rukavičku souboje i Ivan Olbracht. Ve svém článku pranýřuje spisovatelskou anketu v revue Přítomnost, ve které spisovatelé a intelektuálové odpovídali na otázku: "Proč nejsem komunistou?". Vytýká jim alibismus jejich obhajoby individualismu, ideovou vyprázdněnost, povrchní informovanost o "myšlence, která hýbe světem". Porovnejte sami, zda-li jsou jejich analýzy opravdu tak plytké, jak píše Olbracht.

Ivan Olbracht: Proč nejsou komunisty

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Ferdinand Peroutka založil na začátku roku 1924 týdeník Přítomnost přivítaný tehdy i prezidentem T. G. Masarykem. Na konci prvního ročníku a na začátku druhého uveřejňuje Peroutka anketu nazvanou Proč nejsem komunistou. Napsali mu do ní přední čeští spisovatelé a intelektuálové - Josef a Karel Čapek, Jan Herben, František Langer, Josef Kopta, Fráňa Šrámek, Ladislav P. Procházka, Jaroslav Kallab, Jaroslav Kříženecký i Ferdinand Peroutka, který se na anketě podílel nepřímo svou statí o komunismu.
Proč jsem a proč nejsem komunistou? Odpovědi prvorepublikových osobností upoutávají svou otevřeností, věcnými argumenty a stále platnými soudy.

Kniha Proč nejsem komunistou, jejímž editorem je Jaromír Hořec, doprovázená fotografiemi účastníků ankety, byla v minulém období „normalizace“ opsána ve strojopisné řadě České expedice. V roce 1990 vyšla knižně a oslovuje i naši současnost. Byla doplněna i odpovědmi komunistických publicistů Josefa Hory, Ivana Olbrachta a St. K. Neumanna. Takže tím diskuse dostává plastický tvar a vybízí čtenáře, aby si udělal sám své závěry.

Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, (6. ledna 1882 Semily – 30. prosince 1952 Praha) byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947).

Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman), který se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih, jeho manželkou se stala spisovatelka Helena Malířová. Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, nedokončil vysokou školu v Praze ani Berlíně, kde se snažil o studia práv a filosofie. Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu. Za první republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory – poprvé roku 1926 ve Slezské Ostravě a podruhé roku 1928 na Pankráci. V roce 1929 z KSČ vystoupil po podepsání Manifestu sedmi. Na Podkarpatské Rusi založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi, do kterého se přihlásilo mnoho osobností kulturního světa (např. František Xaver Šalda, Vítězslav Nezval). Založil zde i školu. Kraj byl v této době nesmírně zaostalý a mezi lidmi zde stále kolovaly záhadné legendy o hrdinech, ale i čarodějnicích, které se skrývají v neprostupných lesích. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948.

Ivan Olbracht: Proč nejsou komunisty, Rudé právo, 1. ledna 1925

IVAN OLBRACHT
PROČ NEJSOU KOMUNISTY?

V Přítomnosti pokračuje spisovatelská anketa „Proč nejsem komunistou?“. V čísle z 25. t. r. vystupuje v ní bývalý anarchista Fráňa Šrámek. Povídá celkem totéž, co řekli jeho přátelé před ním. Dá se to stručně shrnouti takto: Pánové jsou individualisté, stojí mimo dav a v tomto jejich pohodlném postoji, který k ničemu nezavazuje, v němž se mohou jen dívat a nemusejí bojovat, je jim docela blaze; mají doma teplý pokojíček s kanapem, žije se jim docela hezky a nepřejí si býti obtěžováni. Stylizuje-li František Langer tuto myšlenku tak, že komunistou nemůže býti proto, že má doma americká kamna a že koupil dcerušce k Ježíšku kožíšek a že se bojí, aby mu to bolševici nesebrali, vyjadřuje Fráňa Šrámek tutéž myšlenku takto: „Přiznám se k citu pohoršlivě nebojovnému. Plní mne lahodným pocitem, že nemusíme v tomto okamžiku odložit pero, spěchati na ulici a dělati revoluci. Pociťuji lahodně, že ulice pod mým oknem jest klidná. Hleďte, vše marno, nejsem komunistou ...“ Až potud by to bylo docela v pořádku. Upřímnost, s jakou se řada českých spisovatelů přiznává, že se jim v kapitalistickém společenském řádě žije docela snesitelně, že ho nechtějí bourat, že je ani nenapadá býti kulturními bojovníky, že se chtějí věnovat svému sobeckému životu, a než by se mísili do vírů a vřavy, v nichž se nový svět bije se starým, že si raději lehnou doma na kanape a počkají, tato upřímnost by tedy byla docela úctyhodná.

Jenže čeští spisovatelé cítí, že tento argument osobního pohodlíčka je trochu špinavý, a snaží se svoje protikomunistické smýšlení podepříti také ideově. A to je mnohem horší. Neboť tu se ukazuje úžasná plochost a bezideovost českých spisovatelů, ukazuje se, že tuto elitu českého národa ani nenapadlo, byť i jen povrchně, se informovati o myšlence, která hýbe celým světem. Josef Kopta, spisovatel a legionář, poráží například v témž čísle Přítomnosti komunismus tímto argumentem: „Dáme-li souhlas k tomu, aby průmyslové dělnictvo rozřešilo svůj spor s kapitálem s puškou v ruce, musíme souhlasit také s obuvnickými mistry, kteří jsou přesvědčeni, že není na světě horšího násilí než ono, které na nich páše vlastní stát, trpící a snad podporující i rozkvět Baťových továren, které jest třeba v zájmu lepšího bytí obuvnického řemesla demolovati. Stejně tak oprávníme Najmanovy živnostníky, aby, najdou-li v sobě dosti bojovnosti, vzali útokem státní moc a zavedli diktaturu svých cechů.“ Nebudeme vykládati Josefu Koptoví, že nejde o spor průmyslového dělnictva s kapitálem, nýbrž o změnu výrobního a s ním i celého společenského řádu ve prospěch všech pracujících; nehodláme mu vysvětlovati rozdíl mezi cechovními zájmy malé reakční skupiny pracovníků a mezi zájmem dělnické třídy, tedy většiny lidstva; nebudeme ho poučovati o objektivních a subjektivních podmínkách revoluce, ani mu s příliš hlučným smíchem neřekneme, že se ho revoluce o jeho „souhlas“ a „oprávnění“ neprosí; zeptáme se Josefa Kopty, legionáře, jen toto: Také on dělal revoluci, a předpokládáme, že s puškou v ruce. Našel se ve společnosti, proti níž šel, někdo, kdo proti němu bojoval argumenty tak naivními jako on proti nám? Jestli ano, pak věru není divu, že při této neinformovanosti o abecedě revoluce to nepřátelé páně Koptovi musili prohráti.

Na anketě českých spisovatelů nás hlavně zajímá dvojí věc: Proč si vlastně odpovídají na otázku „Proč nejsem komunistou?“ Proč si neodpovídají na příklad na otázku: „Proč nejsem klerikálem?“, nebo: "Proč nejsem sociálním demokratem?“ Je to snad přece jen zbytek vnitřního studu za sobecké a pohodlné stanovisko v dobách, kdy by měli státi v prvních bojovných řadách ať již na té či oné straně? Je to volající podvědomí, zoufale zanášené a ubíjené argumenty ex post, hodnými babičky, jejíž jedinou duševní stravou je Národní politika?

A velmi zajímavou jest také doba, kdy pokládají čeští spisovatelé za účelno na tuto otázku odpovídati. Komunismus ve své dnešní formě hýbe světem již osm let. Nejaktuelnější otázkou Československé republiky jest již půl pátá roku. Kde byli spisovatelští odpůrci komunismu po tu dobu? Nezáleželo jim ani zbla na vztahu jejich milovaného národa k této myšlence? A věděli-li, že znamená osud světa, států a národů, proč nehnuli ani prstem pro či proti? Proti komunismu z českých spisovatelů bojovali jediní Viktor Dyk a Arnošt Procházka. Jejich stanovisko bylo hanebně reakcionářské, jejich argumenty často tak ubohé, že to volalo o smilování, ale dělali, co uměli, a bojovali za něco, v co věřili. Kde byli anketáři? Vyčkávali, až jak to dopadne. Teď říkají, že čekali, až jak budou poučeni. A dnes, kdy vidí, že se ustavuje světová liga proti komunismu a československá reakce, opřená o zákon o útisku a o zákon na ochranu republiky, že řádí, dnes, kdy se jim podle jejich povrchních informací mylně zdá, že jest kapitalistický řád po dobu jejich života zabezpečen a vítězné proletářské revoluce že nebude, dnes, po osmi letech, pokládají za účelno říkati veřejnosti, že jsou také protikomunisty.

Na shledanou v sovětské vlasti, hrdinové pera! Povede se vám tam stejně snesitelně, jako se vám vede dnes. Budete zase ležet na kanapi a budete říkati: „Jen žádnou kontrarevoluci! Jen žádný odboj proti sovětům! Sovětská vláda, pravda, má své nedostatky, ale dá se v ní žíti. V nějakých zmatcích by se nám mohla pochroumati americká kamna, a nám je tak lahodně, že jest ulice pod našimi okny klidná.“ A pro toto své budoucí stanovisko, mužové, najdete bohdá argumenty ještě pádnější, než jest onen o mistrech obuvnických.
Rudé právo, 1. ledna 1925

Bibliografická citace: HOŘEC, Jaromír. Proč nejsem komunistou. Praha: Lidové noviny, 1990, 110 p. ISBN 80-710-6006-2.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

8.6.

Policejní vyšetřování ilegální buňky KSČ v Brně v roce 1934

Případová studie popisuje průběh policejního vyšetřování ilegální činnosti členů a sympatizantů KSČ v Brně v r...
11.3.

Ivan Olbracht - Obrazy ze soudobého Ruska I. (1920)

Digitální kopie prvního dílu reportážních črt Ivana Olbrachta, v nichž vzpomíná na svou cestu do sovětského Ru...
1.3.

V. I. Lenin - Dubnové teze (1917)

Vladimír Iljič Lenin se vrátil ze švýcarské emigrace do Ruska v dubnu 1917. Po příjezdu vystoupil v Petrohradě...
3.7.

Josef Hora: Omyly Karla Čapka

Poté, co 4. prosince 1924 Karel Čapek publikoval v revue Přítomnost  svou stať "Proč nejsem komunistou?", zare...
3.7.

Stanislav K. Neumann: Dopis z Prahy

Ve stylu Perských listů píše Stanislav Kostka Neumann fiktivní dopis jistého Sáši, který koresponduje z Prahy ...
2.7.

Jaroslav Kříženecký: Proč nejsem komunistou?

Genetik zabývající se filozofií a vývojem vědy byl osloven Peroutkovým týdeníkem Přítomnost, aby se vyjádřil n...
2.7.

Richard Weiner: Proč nejsem komunistou?

Expresionistický básník, prozaik a pařížský dopisovatel Lidových novin Richard Weiner se osobitě vypořádal s a...
2.7.

Ferdinand Peroutka: O praporu rudém a šedivém

Jeden z nejvýznamnějších československých novinářů 20. století Ferdinand Peroutka vydával kritický týdeník Pří...
1.7.

Jaroslav Kallab - Proč nejsem komunistou

Jaroslav Kallab - právník, který znal svůj obor jak z akademického prostředí, tak ze soudní praxe. Působil jak...
27.6.

Jan Herben - Proč nejsem komunistou?

Historik, politik, žurnalista, člen Maffie a Masarykův přítel Jan Herben na otázku - proč nejsem komunistou? -...
26.6.

František Langer - Proč nejsem komunistou

Lékař československých legií v Rusku, spisovatel a dramatik František Langer byl osloven, aby do Peroutkovy Př...
26.6.

Ladislav P. Procházka - Proč nejsem komunistou?

Ladislav Procházka se k otázce, kterou mu položila Peroutkova Přítomnost v roce 1924, postavil nevšedním způso...
26.6.

Fráňa Šrámek - Proč nejsem komunistou?

Spisovatel, buřič a básník Fráňa Šrámek na tuto světonázorovou otázku v Peroutkově Přítomnosti v roce 1924 odp...
26.6.

Josef Kopta - Proč nejsem komunistou?

Koptova odpověď na tuto otázku, zveřejněná v týdeníku Přítomnost v roce 1924, je velmi originální. Oceňuje růz...
26.6.

Josef Čapek - Proč nejsem komunistou?

Všestranně nadaný Josef Čapek se vypořádal s o tázkou "Proč nejsem komunistou?" citově, srdcem tvůrce zavrhuje...
Více souvisejících...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Aktualizováno: 12.9.2019 21:20 | Rubrika: Aktuality, Metodika
Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Vyšla nejnovější didaktika dějepisu od uznávaného autora s dlouholetou praxí výuky dějepisu na ZŠ a gymnáziu – výsledek mnoha seminářů pro učitele dějepisu na Slovensku i v ČR, nebo pro studenty učitelství, kteří společně po někol...

_Aktuality

Stáhněte si metodiky občankářů

Aktualizováno: 12.9.2019 21:26 | Rubrika: Vzdělávání
Stáhněte si metodiky občankářů

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd vydala souhrn více než 75 metodik, které vznikly v rámci projektu VOSK. Řada témat je bytostně spjata s moderními dějinami, proto jej sdílíme i na našem webu. VOSK je zkratka n...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT