Jenže knihy Pavla Kosatíka nepřinášejí žádný idylický obraz české historie, který by vyvolával nezřízené návaly nostalgie. To potvrzuje i tento rozhovor. Autor sice naznačuje, že v určitých historických etapách na tom česká společnost byla lépe než dnes, ale že ani tehdy nebyla vytvořena potřebná demokratická tradice, jejíž absenci pociťujeme téměř na každém kroku.

V knize Čeští demokraté jste vytvořil jakési tablo s významnými lidmi, kteří měli politickou moc. Kdo je pro vás ale nejvýraznější negativní postavou novodobé české historie, kdo tu moc nejvíce zneužil, dal se do služby odporného režimu?

Takovéhle hlubokomyslnosti na začátek... Nemám žádný žebříček padouchů... Zkuste mi nadhodit nějaká jména.

Emanuel Moravec, Václav Kopecký, Rudolf Slánský, Josef Plojhar...

Emanuel Moravec se vždycky nabízí, zradit tak zásadně a zároveň z tak malicherných důvodů je výjimečné... Václav Kopecký je na tom podobně, u něho ani nejde vystopovat ten okamžik proměny k nenormálnosti jako u Moravce, zdá se nenormální odjakživa, pro mě je to jednorozměrná figura. Slánský, Plojhar... Daly by se z toho udělat závody zlosynů, ale já mám vlastně čím dál míň rád to pranýřování národních zrádců, protože tím člověk odvádí pozornost od sebe sama.

Pro mě je nejzápornější postavou novodobé historie člověk, co proseděl normalizaci doma u kamen, nadával na poměry šeptem pod peřinou a občas si k tomu připustil Svobodnou Evropu. Tohle jednání představuje náš základní problém, ne strach Emanuela Moravce, že bez nácků nepoplatí dětem výživné...

Přečtěte si celý článek