Moderní-Dějiny.cz

Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti - recenze se soutěží!

Publikováno: 11.11.2017, Aktualizováno: 12.11.2017 07:05
Rubrika(y): Aktuality

Nebývá zvykem, aby se portál Moderní dějiny věnoval starším obdobím. Přesto bych doporučil toto pravidlo čas od času porušit. Občas se totiž objeví práce, která ačkoli se věnuje jiným historickým epochám, přináší zásadní porozumění i pro 20. století. Takovým počinem je bezesporu i monumentální kniha Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti, která shrnuje soudobé poznání o proměnách české společnosti a státu v 18. a 19. století. Editor svazku Ivo Cerman deklaruje snahu překročit práh populárních biografických příběhů o panovnících a ukázat, jak deklaruje podtitul, formování občanské společnosti.

 Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti - recenze se soutěží!

Pro čtenáře portálu Moderní dějiny budou zřejmě zajímavější než popisy válečných střetnutí (ostatně sympaticky stručné a redukované na nezbytné minimum) nebo detailní rozbory postavení poddaných v polovině 18. století kapitoly věnující se genezi právní teorie a praxe na území českých zemí, utváření veřejné sféry, spolků nebo roli historie v české kultuře v 19. století. Nepochybným přínosem je rámec vyprávění, kterým není národní obrození, ale proces vznikání občanské společnosti. Jak v úvodu upozorňuje editor, každý vzdělaný Čech slyšel o bitvě na Bílé hoře, ale málokdo ví, která ústava poprvé deklarovala občanská práva. Rozchod s “národoveckým pojetím” demonstrují už názvy kapitol. Na rozdíl od starších prací v něm nenajdeme detailní výklady o hájení českých zájmů na říšské radě, ale spíše “sociologizující” výklady o politických stranách a politické kultuře. Právě v takovýchto případech se naplňuje editorův záměr upozorňovat na historické dimenze aktuálních společenských trendů. Luboš Velek, autor kapitoly o politické kultuře, připomíná, že její kořeny mají souvislost s poměry v předbřeznovém Rakousku a lze ji tedy nazývat “poddanskou politickou kulturou”, která vedla k pasivitě, konformitě a malé sebedůvěře. Jinou brzdou za prosazení moderních liberálních a později demokratických hodnot byla podle Velka “kultura konfliktu”, která se prosadila především v česko-německých vztazích a blokovala nejen dosažení konsenzu, ale i běžné politické procesy. Velek v této “poddanské kultuře” vidí kořeny negativního postoje společnosti vůči státu, který měl své důsledky i ve 20. století. A my můžeme dodat, že dodnes.

Zajímavé jsou i postřehy o spolkovém životě. Martin Pelc se, který tuto kapitolu napsal, se vyhýbá jednostranné glorifikaci spolkového života (vedoucího na jedné straně k politické uvědomělosti a rozvoji občanských kompetencí), když upozorňuje na neliberální principy Sokola, které potlačoval individualitu svých členů ve prospěch národního kolektivu. Vidět jednoduchý příčinný vztah mezi rozvojem demokratičnosti a fenoménem spolku je podle něj zjednodušující. Spolky však nakonec hodnotí pozitivně: představovaly nástroj sociální inkluze, poskytovaly identitu, dodávaly prestiž a přes všechny své deficity zůstávaly hlavní osou “občanského života” Habsburské monarchie.

Jedním z klíčových témat knihy je samotné právo. V několika kapitolách se líčí vývoj právní teorie, právní kultury a právního charakteru jednotlivých etap habsburské monarchie. Pro odborníky na daná období to možná nepůsobí úplně novátorsky, ale v české kulturní paměti je třeba připomínat, že Rakousko (či Rakousko-Uhersko), nebylo žádným “žalářem národů”, ale právním státem, a to i v dobách metternichovského absolutismu. Osvícenské dědictví Josefa II. přežívalo v prostředí byrokracie a škol víceméně kontinuálně, přes změny politických poměrů. Jakub Rákosník, autor jedné z těchto kapitol, zdůrazňuje význam práva pro formování identity rakouského státu. Prostředí heterogenní habsburské monarchie nepřálo konceptům státu založeným na jednotě rasové, náboženské nebo historické. Potřebným sjednocujícím principem se mohlo stát jedině právo. Rozvoj právního státu tedy pokládá za jakousi “historickou nutnost”. Také tento postřeh si zaslouží zvýraznění, neboť patří k historickému dědictví, ke kterému se může naše současná česká společnost obracet.

O vymezení se vůči “národoveckému” vyprávění už byla řeč výše. V praxi to znamená, že ústřední kolektivitou je “společnost”, do níž patří nejen Češi a Němci, ale také Židé a “Cikáni”. Jaroslav Dibelka, autor pasáží o romských dějinách vysvětluje důvod užívání tohoto pojmu v dobových historických souvislostech. Také romské etnikum se vyvíjelo (a vyvíjí), také jeho identita (podobně jako identita Čechů, Němců a Židů) se měnila a pro 18.a 19. století nelze používat pojmy 20. a 21. století. Dějiny Židů a “Cikánů” nejsou v tomto konceptu vnímány pouze jako povinný doplněk “národních” českých dějin, ale jako integrální komponent dějin společnosti.

Učitelé občanské a mediální výchovy, i učitelé dějepisu ocení bohatý obrazový doprovod knihy. Ikonografie zde není pouhou ilustrací, ale plnohodnotnou součástí výkladového textu. Reprodukce velkého množství politických karikatur nabízí možnosti analytické práce v hodinách. Karikatury se neomezují na české prostředí, hojně využívané jsou i karikatury zachycující perspektivy jiných politických identit (Němců z českých zemí, “rakouských” Němců, dělnického hnutí atp.). Nevýhodou je častá absence citací a časového zařazení, které potenciál analytické práce snižuje. Kniha postrádá poznámkový aparát, který však zdařile suplují bibliografické eseje zařazené namísto tradičního strohého přehledu literatury. Výhodou této formy je komentář k titulům, který podávají příslušní autoři kapitol.

Habsburské období našich dějin nepatří k těm nejdůležitějším místům české kulturní paměti. Pokud bychom hledali optiku, kterou ji nahlížíme, tak by to byl nejspíš pohled českého génia Járy Cimrmana, který ji sice nijak nezatracuje, ale rámcově pokládá monarchii za zpátečnický a utlačovatelský režim (byť je tento pohled zjemněn ironií). Autorský tým předkládá jiný obraz: obraz státu, který kultivuje své právní instituce a vytváří předpoklad pro organizaci svých občanů, ať už spolkovou nebo politickou. Aniž by upadal do sentimentální nostalgie, snaží se autorský tým upozornit na toto historické dědictví, které může posloužit jako vodítko i inspirace pro naši současnost. Minulost přitom autoři nepředkládají jako sérii morálních příkladů, ale jako ilustraci možností lidské kooperace, tedy toho, že soužití lidí s různými kulturními a etnickými kořeny existovalo a fungovalo. Nevysloveným, ale implicitně přítomným předpokladem je, že tedy může fungovat i dnes.

Soutěžní otázky:
V knize najdete velké množství karikatur, které nabízí možnosti analytické práce v hodině. Pokuste se některé z nich interpretovat a získat tak knihu. Své odpovědi zasílejte, prosím, na adresu soutez-obcan-habsburg@email.cz. Ze všech odpovědí, které budou správně bude vylosován jeden výherce. V odpovědi uveďte i adresu, na kterou si přejete v případě, že budete vylosováni, poslat knihu.

Otázka 1

text ke karikatuře: “Sociální demokrat k mladočechovi: Chceme jinou smlouvu, panáčku”
Zdroj: list Žumbera, 17. 12. 1892, in: Habsburkové, s. 676

Vyberte možnost, která vystihuje pozici sociálního demokrata vůči mladočechovi v této karikatuře:
1. Sociální demokrat požaduje zvýšení mzdy za práci pro mladočeského podnikatele.
2. Sociální demokrat vyjadřuje svou neochotu podílet se na státoprávním programu mladočechů.
3. Sociální demokrat bojuje s mladočechem o formy, jakými se má bojovat za české státní právo.

 

Otázka 2

 

karikatura bez komentáře
Zdroj: Šípy, 8. 12. 1893, in.: Habsburkové, s. 641

Rozhodněte, jak můžeme hodnotit postoj autora karikatury z pohledu současného historického poznání.
1. Herben sedící na kozlovi se jej snaží marně zkrotit, kozel Masaryk si dělá, co chce.
2. Masaryk s Herbenem jsou kritizováni za to, že ničí českou literaturu, dějiny i ideály značnou částí české kulturní veřejnosti.
3. Masaryk je nespoutaný dynamický kritik, kterého jen těžko zkrotí i ti největší duchové 19. století.

Otázka 3

text k obrázku: Je to lepší než poslední oprava (název: Následky renovace)
Zdroj: Kikeriki, 7. 1. 1869, in. Habsburkové, s. 423

Karikatura se vyjadřuje k proměnám rakouské ústavy. Jaký je nejspíše postoj autora k ústavním změnám v 60. letech?
1. Autor oceňuje neustálé vylepšování rakouského ústavního systému, které vyvrcholilo prosincovou ústavou z roku 1867.
2. Autor zdůrazňuje různorodé ústavní tradice, které poskytují rakouskému státu silné a spolehlivé základy.
3. Autor zdůrazňuje provizornost a nedomyšlenost ústavních změn, které nevytváří spolehlivou záštitu pro rakouský stát.

Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti. Ivo Cerman (ed): Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2016

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Prameny

Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny

Aktualizováno: 20.11.2017 21:38 | Rubrika: Dějiny Polska, Druhá světová válka
Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny

Soubor nabízí českým učitelům doplňující materiály, které mohou využít při přípravě hodiny nebo semináře na téma volyňského masakru, masového vraždění polských obyvatel ukrajinskými nacionalisty v době II. světové války. Textové u...

_Metodika

Dejepisná čítanka - Pátrame po minulosti Rómov

Aktualizováno: 5.11.2017 16:29 | Rubrika: Napříč stoletím
Dejepisná čítanka - Pátrame po minulosti Rómov

Publikácia vyšla v rámci projektu „Inovatívne vzdelávanie pre pedagogických zamestnancov základných škôl za účelom zvýšenia ich interkultúrnych kompetencií vo vzdelávacom procese rómskych žiakov“, ktorý bol  nancovaný z Finančného...

_Aktuality

Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny

Aktualizováno: 20.11.2017 21:38 | Rubrika: Dějiny Polska, Druhá světová válka
Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny

Soubor nabízí českým učitelům doplňující materiály, které mohou využít při přípravě hodiny nebo semináře na téma volyňského masakru, masového vraždění polských obyvatel ukrajinskými nacionalisty v době II. světové války. Textové u...

_Dějiny v médiích

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2017 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT