Šaldův zápisník VII, 1934-1935, č. 2/3.

Jak je to všecko malicherné a ubohé, až bůh brání! V německých okresech zuří bída a hlad, jakých tam není ještě pamětníka, bída opravdu katastrofální, tak strašná, že snad zdecimuje jejich obyvatelstvo. Nezaměstnanost je tam o víc než 250 procent větší než v okresech našich. A vy, čeští lidé, dovedete si představit, že v této situaci drobný lid německý může lnout upřímně k českému státu? Ruku na srdce a řekněme si upřímně: co jste udělali od převratu pro německé kraje české a moravské? Do Slovenska jste investovali snad půldruhé miliardy na stavbu kasáren a snad i hospodářských škol, čímž jste si ovšem - a právem - vděku Slováků nezískali; ale v německých krajích Čech? Nic nebo skoro nic. Starali jste se nějak o německého dělníka, o německého chalupníčka, o německého řemeslníčka? Usnadnili jste jim nějak život? Ani v nejmenším. Starali jste se upřímně jen o to, aby tam bylo dost českých četníků. Co můžete čekat od těchto lidí, než že se napijí z kalné louže hitlerismu, když jste jim nepodali včas zdravé vody? Ovšem, že Henlein hraje komedii; není podivné, zeji hraje, zázrakem by bylo, kdyby ji nehrál. Je bud hercem vlastní ješitnosti a ctižádosti nebo exponentem čert ví koho. Ale kdo komedii nehraje, je zbídačelý německý lid; jeho bída je na to strašlivě pravdivá. Kdyby se byla v německém území hned od počátku dělala rozumná sociální politika, která by se upřímně starala o drobný lid, nemusilo by tam být dnes ani vlny hakenkrajclerské, ani fronty sudetoněmecké domoviny; nemusilo být komedie Henleinovy a nemusilo být vlasteneckých odhalovačů jeho "dvojí tváře". To všecko je babské mastičkaření a čerta starého pomůže. A nebude lépe, pokud nepřijde dalekozraký lékař, který pochopí, že Čech s Němcem může se sejít k upřímné dohodě jen na poli sociálním, dva spolupracovníci na své lepší sociální budoucnosti.