Návštěva ve Varšavě – den první, pátek 4. říjen 2013
V pátek 4. října 2013 jsem zažil jedno z nejhorších vstávání mého života. Náš vlak, který směřoval do Varšavy, měl totiž nastavený odjezd na krásné dvě hodiny ranní. Zřejmě se mu také nechtělo vstávat, tak si pomyslný budík odložil o 25 minut, a tak jsme si na něj v té nevytápěné prosklené hale Svinovského vlakového nádraží počkali. Ihned po příjezdu vlaku jsme se do něj všichni nahrnuli jako hladové myši do misky se sýrem. Avšak spletli jsme si misku, tak jsme ji při následující zastávce měnili za tu správnou. Nakonec vše dopadlo dobře, měli jsme dost sýru pro nás všechny, během cesty jsme se vzájemně poznávali a nakonec jsme v pořádku kolem osmé hodiny ranní dojeli do Varšavy. Naše cesty dále směřovaly ke Gymnáziu J. Berna, ve kterém jsme se nasnídali a ubytovali v prostorách zdejší tělocvičny. Následovala prohlídka celé školy s kratším výkladem několika studentů. Při další zastávce jsme navštívili Vzdělávací centrum Institutu paměti národa, neboli zkráceně IPN. Zde nás přivítal pan ředitel a později jsme se seznámili i se žáky Jazykového gymnázia Pavla Tigrida a také z polských škol. Tvořily se smíšené dvojice Poláka a Čecha za účelem vzájemného zjišťování věcí, které má rád ten druhý. Později jsme byli rozděleni do šestičlenných taktéž smíšených skupin, ve kterých jsme měli společně vyplňovat kvíz, který se týkal obou výše uvedených národů. Po vyplnění kvízů jsme se přesunuli do vedlejší místnosti a poobědvali. Poté jsme pokračovali cestou za poznáním, tentokrát do Českého centra, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavých poznatků ohledně česko-polských vztahů, zhlédli jsme dokument týkající se ženy, která malovala obrazy v koncentračních táborech, a nakonec jsme svou návštěvu zakončili prohlídkou menší galerie. Dále nás čekala procházka nádhernou Varšavou, během které jsme obdivovali zdejší architekturu a vytvářeli si celkový dojem z tohoto velice zajímavého města. Po procházce jsme se vrátili do IPN, povečeřeli a pustili si film Musíme si pomáhat. Tenhle velice naučný, zábavný, celkově zajímavý, ale především velmi vyčerpávající den jsme završili co nejrychlejší sprchou a zalehnutím do pohodlných spacáků.
Martin Hýža, student 2. A - gymnázium EDUCAnet

Návštěva ve Varšavě – den druhý, sobota 5. říjen 2013
Brzké sobotní vstávání nebylo vůbec pro mnohé aktéry zájezdu jednoduché, jelikož většina z nás byla stále ještě unavená z páteční dlouhé cesty vlakem do Varšavy. Po velmi vydatné „snídani šampionů“ jsme se vydali do ulic prochladlé Varšavy. Nabrali jsme kurz Muzeum polských židů – Muzeum Historii Żydów Polskich. Po úmorné cestě přeplněnou tramvají jsme se nejdříve setkali s našimi polskými kolegy. S nimi jsme pak prošli významná památná místa varšavského ghetta. Výklad polského učitele nás seznámil nejen s historií života v ghettu, ale také nám vysvětlil symbolickou rovinu a význam památníků, které jsme viděli. Výpravu jsme zakončili v samotném muzeu, které je už otevřeno, i když ještě neobsahuje žádné exponáty. Prohlídku zajímavě postavené budovy jsme zakončili krátkým filmem, který nám představil budoucí expozici muzea. Na oběd jsme se vrátili do IPN, kde nás čekala také přednáška a diskuse o roce 1968 v Polsku a Československu. Pak už jsme kmitali do Muzea Varšavského povstání (Muzeum Powstania Warszawskiego). Zde toho bylo k vidění mnohem více, dokonce tolik, že jsme byli zcela zahlceni různými informacemi nejen psanými, ale i audiálními, vizuálními a dalšími. Asi nejvíce se nám do paměti vryl film ukazující Varšavu na konci války a průchod temným kanálem, který nám přiblížil skutečné válečné zážitky. Ještě před návratem do IPN jsme se zastavili v Paláci kultury a věd (Pałac Kultury i Nauki) a dozvěděli se o jeho historii. V IPN nás opět čekalo jídlo, a pak jsme zamířili zpět do „naší“ tělocvičny. Část studentů brzy zalehla, někteří se ale ještě dlouho bavili a zdálo se, že je snad celodenní činnost vůbec neunavila.
Daniel Polach, student 1. A a Ivo Illés, student 4. A - gymnázium EDUCAnet

Návštěva ve Varšavě – den třetí, neděle 6. říjen 2013
Pátek a sobota utekly jako voda a byla tady neděle. Po snídani jsme se vydali na Gymnázium Mikuláše Koperníka. Během cesty jsme si mohli povšimnout památníků vysokých škol a Náměstí svobodného Tibetu, které zdobily grafity. Jen co jsme dorazili, byl nám přidělen úkol ztvárnit ve skupinkách naše prožitky a dojmy, které jsme zažili v předešlých dnech. Mezi sebou jsme soutěžili o to, kdo bude mít nejkreativněji zpracovaný plakát. Nejčastěji zobrazovanými zážitky byla návštěva Muzea Varšavského povstání, zhlédnutí filmu Musíme si pomáhat a procházka po starém městě a bývalém ghettu. Jelikož nás tlačil čas, zhltli jsme oběd a vyšli směrem k nádraží spolu se svými polskými kamarády, kde jsme se s nimi i rozloučili. Bylo nám to líto, ale už se na ně těšíme v listopadu, protože za námi přijedou do Ostravy. Cestou jsme se dostatečně nasmáli a s nadšením dorazili domů. Tato cesta do Varšavy byla pro nás obohacující jak z hlediska kulturního, tak v navázání nových známostí. Jsme vděčni za tuto příležitost a těšíme se na další podobou akci.
Beáta Řezníčková a Uyen Ha Cam, studentky 3. A  - gymnázium EDUCAnet

Náš prodloužený víkend začal v pátek 4.9. ve dvě hodiny v ráno na Svinovském nádraží, odkud naše skupina 8 studentů z Jazykového gymnázia Pavla Tigrida a 7 členná skupina studentů z EDUCANETu, samozřejmě za pedagogického doprovodu, vyjela vlakem vstříc hlavnímu městu Polska- Varšavy. Po cca.5 hodinách spánku jsme s mírným zpožděním dorazili do Varšavy. Na nádraží nás čekal profesor Marek Stawski z hostitelské školy- gymnázia Józefa Bema, kam jsme se také všichni se zavazadly dopravili. Ve škole nás uvítala paní ředitelka a popřála nám hezký pobyt. Po snídani ve škole jsme se ubytovali v tělocvičně a seznámili jsme se s místními studenty, kteří nás provedli po škole a zavedli do některých vyučovacích hodin. Po prohlídce školy jsme se přesunuli tramvají a metrem do IPN-Vzdělávací centrum Institutu paměti národa, kde nás uvítal zdejší pan ředitel. Po jeho proslovu jsme se mohli díky několika různým integračním hrám seznámit nejen mezi námi, českými studenty, ale především se studenty tří polských škol, které se 3 denního setkání také zúčastnily. Konkrétně gymnázium Józefa Bema, L. Aleksandra Fredry a L. Mikuláše Koperníka. Nejprve jsme se sami rozdělili do dvojic - Polák a Čech a měli jsme o sobě navzájem zjišťovat, co má ten druhý rád. Později jsme utvořili skupinky po šesti. V těchto skupinách jsme měli vyplňovat kvíz, který obsahoval různé otázky ohledně historie, překlad slov z polštiny do češtiny a naopak, dále také fotografie, které jsme měli rozpoznat. Po seznámení jsme si vychutnali oběd a přesunuli jsme se do Českého centra, které je součástí Velvyslanectví České republiky ve Varšavě. V centru jsme měli možnost shlédnout velmi pěkně zpracovaný dokument o české paní malířce Helze Hoškové - Weissové, která přežila Terezín. Poté měl pan profesor Marek Stawski zdařilou a poutavou prezentaci na téma “Čechy a Polsko, čili staré, dobré manželství”.  Dále nás čekala procházka nádhernou Varšavou, během které jsme obdivovali zdejší architekturu a tvořili si celkový dojem z tohoto velice zajímavého města. Zastavili jsme se u sochy Adama Mickewicze, Zikmunda III. a měli krátký rozchod na Starém městě  - „Starówce“. Po procházce jsme se vrátili do IPN, povečeřeli a pustili si film “Musíme si pomáhat”. Na nocleh jsme se přesunuli tramvají do gymnázia J. Bema.

V sobotu po snídani na gymnáziu J.Bema jsme se přesunuli tentokrát do gymnázia A.Fredry, kde nám jeden ze zdejších profesorů dějepisu barvitě vyprávěl o varšavském ghettu, povstání, a o tom, jak po povstání Varšava vypadala. Abychom jenom neseděli ve škole, vydali jsme se pěšky na procházku po bývalém předválečném židovském ghettu ve čtvrti Muranów a zastavili jsme se u několika důležitých míst, např. Umschlagplatz – což bylo místo odjezdů transportů Židů z Varšavského ghetta do koncentračních táborů. Na zdech památníku postaveného na tomto místě najdete například více než pět set křestních jmen deportovaných Židů. Před absolvováním prohlídky Muzea dějin polských Židů - Muzeum Historii Żydów Polskich jsme se zastavili u památníku Památník hrdinů varšavského povstání, které se nachází před muzeem. Muzeum bylo otevřeno v roce 2013, ale prozatím se zde mnoho expozicí nenachází. Přinejmenším jsme se mohli pokochat nádhernou architekturou muzea a trailerem, jaké expozice v muzeu za pár měsíců budou- určitě budou stát za návštěvu! Po obědě v IPN následovala prezentace jedné z pracovnic IPN o roce 1968 - o Pražském jaru a také o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Poté byla panelová diskuze s profesorem Barańskim, který kdysi v roce 1968 sám patřil ke studentům, kteří neskrývali své sympatie k pražskému jaru, což vyznělo i v hesle „Celé Polsko čeká na svého Dubčeka“ „Cała Polska czeka na swego Dubčeka”. Po přednášce jsme dostali na prostudování životopisy Jana Palacha (polská skupina) a Ryszarda Siwce (česká skupina). Oba dva se upálili, R. Siwiec na stadioně Desetiletí na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa a Palach na Václavském náměstí na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti, po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Druhou část odpoledne jsme strávili v Muzeu Varšavského povstání - Muzeum Powstania Warszawskiego, které je jedním z nejmodernějších interaktivních historických muzeí Evropy. Každý z nás si tam během průvodcova výkladu určitě našel něco, co ho zajímalo. Před večeří jsme se zastavili u rozsvíceného Paláce kultury a věd - Pałac Kultury i Nauki - dar Stalina polskému, který symbolizoval nadvládu Sovětského svazu nad Polskem, a dostali jsme 45 minutový rozchod, který jsme využili k návštěvě nedalekého obchodního centra. Po večeři v IPN jsme se opět přesunuli na nocleh do gymnázia J. Bema.

V neděli jsme vstali brzy, posnídali jsme a sbalili si věci. Vydali jsme se na naši poslední zastávku- gymnázium Mikuláše Koperníka. Opět jsme se rozdělili do šestičlenných skupinek (Češi, Poláci) a dostali jsme papír formátu A1, na který jsme měli namalovat zážitky z pobytu. Byla to radostná a zároveň smutná chvíle, jelikož jsme věděli, že v téhle šestičlenné formaci jsme naposledy. Naše skupina improvizovala. Nikdo z nás neuměl moc dobře kreslit, a proto jsme se jen snažili nějak napodobit všechno to, co jsme za ten nádherný víkend zažili. Bylo to až k neuvěření, když nám poté řekli, že naše skupina vyhrála. Dostali jsme krásné polsko - anglické knihy s CD diskem jako přílohou. Po obědě na Koperníkově gymnáziu nás jeli naši polští přátelé vyprovodit na nádraží. Loučení nebylo jednoduché, ale naštěstí jsme se neviděli naposledy. Polští studenti nás v Ostravě poctí svou návštěvou 7.-11.11.2013.
Erika Kadlčíková, Jazykové gymnázium Pavla Tigrida